Popraviště na Šibeničním vrchu v Horním Slavkově

1 / 2

Popraviště na Šibeničním vrchu v Horním Slavkově

Město Horní Slavkov mělo ve své historii mnoho privilegií a mezi nimi také právo hrdelní. Naproti městu Horní Slavkov se nachází v nadmořské výšce 643 metrů kopec zvaný Šibeniční vrch. Na jeho vrcholu stojí vzácná památka z období středověku, jedna z nejzachovalejších šibenic u nás.

Jedná se o velice zajímavou stavba s kruhovou, přes dva metry vysokou podestou o vnitřním průměru 4,8 metru. Masivní obvodové zdivo je asi 110 centimetrů, v místě dveřního otvoru je však zeslabeno. Nad podestou se vypínají tři pilíře, široké asi 60 centimetrů a vysoké 2 metry. Dnešní výška pilířů není stejná jako v minulosti. Původně dosahovala jejich výška šesti metrů. Na nich bývaly upevněné dřevěné trámy, na které se provinilce věšeli. Mohli tak být popraveni až tři zločinci najednou.

Tvar a vzhled popraviště je velice zajímavý a člověka možná na první pohled napadne, proč budovali pro potřebu poprav takovou stavbu. Hlavní důvod patrně spočíval v tom, že musel být oběšenec dobře vidět až ze vzdáleného města Horní Slavkov. Mělo to být jasné varování pro jeho obyvatele i všechny návštěvníky zdejšího kraje, jak město soudí zločince, kteří se dopustí nějakého zločinu. Muselo to být pro pocestného, který přicházel k městu, zajímavé přivítání, když první, co z města spatřil, byli rozkládající se oběšenci.

Objekt také svým způsoben sloužil jako divadelní jeviště, kde mohli lidé sledovat, jak končí zločinci. Další důvodem byla ochrana bezpečnosti kata při práci. Samotná poprava vězně musela proběhnout spolehlivě a nesměla být ničím a nikým narušena. Masivní konstrukce zabraňovala tomu, aby se příbuzní nebo případní osvoboditelé dostali k popravovanému. Kat byl po celou dobu popravy s odsouzeným zamčený v kruhové stavbě a mohl se v klidu věnovat své práci. Vchod do popraviště se zamykal i po výkonu trestu, jelikož bylo potřeba zabránit rozkrádání pozůstatků po oběšenci. Platilo pravidlo, že oběšenec zůstával na šibenici až do svého úplného rozkladu. Teprve až po dlouhé době, kdy bylo tělo již značně rozpadlé, došlo k zahrabání ostatků přímo v prostoru popraviště, či v jeho blízkosti. Pokud byl pachatel trestného činu znám, ale nebyl dopaden, býval přibíjen na šibenici alespoň symbolicky jeho obraz.

Dle dnešních odhadů byla stavba postavena na Šibeničním vrchu někdy kolem roku 1500 a během své existence prošla třemi rozsáhlejšími stavebními úpravami. Na počátku 19. století se popraviště dočkalo romantické úpravy a v roce 1936 byla nad vstup umístěna kopie znaku města s letopočtem 1598 a latinským nápisem Hodie mihi, cras tibi, což v překladu znamená Dnes mně, zítra tobě. Tato poslední oprava již nebyla provedena pro potřeby popravy, ale z důvodů velkého zájmu turistů. Během let se totiž postupně měnil vztah lidí k místům, kde se kdysi exekuce prováděly. Nejprve se popravištím vyhýbali, jelikož se jednalo o nečistá místa. Na počátku 20. století se vše změnilo. Tato místa začala být turisticky zajímavá a lidé je houfně navštěvovali. Dával se jim totiž romantický a tajemný nádech.

Město nikdy nemělo vlastního kata a muselo si ho půjčovat. V 17. století zajišťoval provádění útrpného práva pro obě města kat z Jáchymova. Lidé se katovi vyhýbali, jelikož to bylo povolání nečestné. Zacházel s mučicími nástroji, dotýkal se mrtvých těl a přišel do styku s krví.

Posledním zdejším popraveným byla 10. září 1751 Marie Alžběta Früchtlová z Radošova za vraždu svého manžela a služebné. Svojí funkci plnilo popraviště do roku 1765, kdy bylo z nařízení Marie Terezie městům odňato hrdelní právo, a zdejší šibenice byla zrušena. Mnoho záznamů o zdejších exekucích se však nedochovalo. Není tudíž jasné, jak často bylo popraviště využíváno a jaké druhy trestů se zde vykonávaly.

Kámen šibenice nesl v dávných dobách nápis, který je dnes uchováván v archivu v Lokti. Jeho překlad zní přibližně takto: „Slavkov, císařské svobodné město, má jméno od Slávka, jest krášleno ctností a spravedlností, za což je Bohu děkovati.“ Nápis je odkazem na údajného zakladatele Slavkova, na Slávka z rodu Hrabišiců. Celé místo je volně přístupné, vstup není zpoplatněn.

Praktické informace

Štítky: